AEROLIFE

Den čtvrtý (Tours-Biscarrosse)

Ráno po sobě již fronta zanechává pouze zbytky altokumulů a našemu postupu dále po trati již nic nebrání. Rozhodujeme se nastoupat nad ně a stoupáme tedy do letové hladiny 65, čímž zároveň nadletíme TMA několika letišť a vyhneme se průletům pár vojenských prostorů. Cesta v hladině je mírně monotónní a my se jen těšíme, až spatříme pobřeží Atlantiku.

Po zhruba hodině a půl letu se před námi začíná rýsovat větší vodní plocha - ke všeobecnému zklamání se však ještě nejedná o oceán, nýbrž koryto řeky Dordogne, která se do něj o několik kilometrů dále vlévá. Po dalších zhruba 20 minutách letu dosahujeme pobřeží a skrz vojenský prostor podél něho pokračujeme do Biscarrosse. Na západ, kam jen oko dohlédne, je vidět pouze oceán. Další pevninou je až pobřeží Spojených států.

Pokračujeme v 500 stopách na rozhraní pláže a moře až na začátek příletové tratě do Biscarrosse, která bohužel vede přes hustší les. Po větru si prohlížíme jezero s letištěm pro hydroplány, které bylo významné hlavně během 2. světové války, po které zde byla objevena ropa a na jezeru bylo vystaveno mnoho těžebních věží. Toto letiště však zůstalo zachováno. Během okamžiku už podrovnáváme nad místní asfaltovou dráhou.

Po přistání doslova šplháme na věž. Místní personál je velice vstřícný, dokonce nám objednává v poměru cena/kvalita perfektní hotel. Letiště je opravdu překrásné a bez přistávacích poplatků. Při čekání na odvoz se náhodou potkáváme s řídicí z pražské Ruzyně. S rodinou by si rádi prohlédli okolí z výšky, a tak se dohodneme, že se ve večerním „oleji" proletíme. My jdeme mezitím navštívit muzeum hydroplánů umístěné těsně u jezerního letiště. Pro piloty mají dvě eura slevu.

Několik kilometrů severně od Biscarrosse se nachází větší písečná duna. Rozhodneme se tedy, že večer poletíme tam. Letiště již touto dobou není řízené, ihned po vzletu tedy přecházíme na vojenský approach a žádáme činnost v prostoru na pobřeží. Po zaklíčování se však ozývá automaticky nahraná zpráva informující o nečinnosti základny Cazaux a deaktivaci jejich prostorů. Pokračujeme tedy přímo k pobřeží a kocháme se pohledem na zapadající slunce nad Atlantikem. Písečná duna je krásně nasvícená a vidíme skupinky mávajících turistů. Západ slunce se však blíží, a tak provádíme několik zatáček nad mořem a vracíme se do Biscarrosse. Byl to pro nás neuvěřitelně naplňující zážitek a my spokojeně odcházíme spát.

Fotogalerie