AEROLIFE

Den devatenáctý (Innsbruck – Praha)

Den v Alpách máme za sebou, finální etapu celého projektu naopak před sebou. Včerejší předpověď počasí, předpovídající přechod silné studené fronty, nám na klidu moc nepřidala, ale podle všeho bude přecházet až v odpoledních hodinách. Rozhodnutí je tedy vyrazit co nejdříve.

Odjezd z Otztalu se samozřejmě neobejde bez dopravních komplikací, ale před polednem jsme již připraveni na letišti v Innsbrucku. Před frontou tedy máme malý náskok, ten bychom měli ještě prodloužit za letu. Komplikace by dnes mohl rovněž tvořit i vítr foukající rychlostí 15, v nárazech až 25 uzlů z jihovýchodu. Na jiném místě bychom nad ním jen pokrčili rameny a jen ho zakomponovali do navigačních výpočtů, v Innsbrucku ale tvoří föhnové proudění se silnými turbulencemi.

Naštěstí ještě nedosahuje limitních hodnot a odlet za dodržení speciálních postupů bude realizovatelný. Tyto postupy spočívají v posunutí odletové trasy běžné vedoucí přibližně středem údolí Innu do jeho severní části. Čím blíže severnímu hřebenu, tím lépe, ale i tady platí rčení, že nic se nemá přehánět.

Brzy po vyplnění letového plánu do německého Mühldorfu a poslední kontrole meteorologické situace tankujeme na jistotu 50 litrů AVGASu, načež žádáme o spouštění a odletové povolení přes zmíněnou severní část údolí. Kolem dvanácté hodiny již uháníme na severovýchod. O turbulence opravdu nemáme nouze, ale svahovat se dá parádně – toho si jsou vědomi i plachtaři z Innsbrucku, kteří zdejší mohutný svah dnes poctivě využívají. Dokonalý soulad mezi plachtěním a dopravním létáním na tomto horském letišti bere dech, jen škoda, že takových není mnoho.

Ve spojení na frekvenci radaru pomalu pokračujeme k německým hranicím a na necelých 15 minut přecházíme na München Info. Dovolat se lze zas až za horami. Naše poslední zahraniční destinace se již vynořuje před námi a za moment již sedíme na německé půdě. Zdejší více než ochotný dispečer AFIS hned ochotně ukončuje náš letový plán a předává opět poměrně originální informace, jak aktivovat zdejší palivovou pumpu. Ceny paliva jsou dle očekávání srovnatelné s českými cenami, poplatky rozumných 8 eur.

Není však času nazbyt, náš náskok před frontou se zas snižuje, naposledy přidáváme plný plyn a s kouřem od kol opouštíme naši poslední zastávku. Informace na frekvenci nám prozrazují aktuální dění v místech, kam se fronta již dostala – být bychom tam rozhodně nechtěli. Ona postupuje rychlostí 40 uzlů severovýchodním směrem, my od ní rychlostí 100 uzlů. Prozatím vyhráváme. Šumava je stále naštěstí čistá, jen s drobným oparem, prakticky všechna letiště v ČR hlásí CAVOK. Nezapomínáme na záložní letiště před i za horami, pokud by se počasí zhoršilo do nepřijatelných mezí. Připravenost k případné diverzi fronta neovlivní.

To už jsme ale na českých hranicích a německý řídící se s námi loučí již po našem „Ahoj!“. Přecházíme na Prahu a brzy narůstá naše přesvědčení, že již máme téměř vyhráno, hory jsou za námi. Kousek od nás se v hladině 095 hlásí Andula s výsadkem, letňanského VLP Karla Tomana, trávicího dovolenou v jižních Čechách, nemůžeme nepoznat, tím méně nepozdravit. Právě jemu patří velký dík za zabezpečení akce z té technické stránky.

Od pražských Letňan nás dělí posledních 15 minut letu, kontaktujeme Kbely věž, za okamžik Letňany Info. Závěrečný, avšak velmi decentní průlet nad domovským letištěm si nemůžeme odpustit, po něm se již kola Jůlinky dotýkají domovské půdy. Vyčerpáni, ale zároveň plni zážitků, jsme zas přežili další měsíc, na který asi do konce života nezapomeneme.

Fotogalerie