AEROLIFE

Den druhý (Verdun-Eperney)

V pondělí ráno příliš nespěcháme, máme v plánu jen kratší, zhruba čtyřicetiminutový let do nedelakého Épernay, kde máme domlouvenou prohlídku vinařství úspěšné české podnikatelky Libuše Gonet-Šulcové.

Po příjezdu na letiště však nastává šok. Jsme zde sami a ani slibovaná obsluha čerpací stanice se zde nenachází. Zkoušíme volat na číslo nalepené na stanici, nicméně se ozývá francouzská dáma, která, po chvilce pokusu o doruzumění se, zavěšuje telefon a dále jej již nezvedá. Pečlivě počítáme palivo v nádržích a zjišťujeme, že máme na zhruba jen 45 minut letu. Let na jiné letiště v okolí také nepřipadá v úvahu, je zde mnoho vojenských prostorů, které by mohlo být nutné obletět a mohl by tak nastat veliký problém s nedostatkem paliva. O nepředpisové rezervě ani nemluvím.

Čekáme tedy několik hodin na letišti, a když už to pomalu chceme vzdát, přichází na letiště náhodou člen místního aeroklubu, který je ochotný nás naplnit. S několikahodinovým zpožděním tedy odlétáme.

Ve Francii je publikováno nespočetné množství vojenských omezených prostorů. I na takto krátkém letu se jich nás týká hned šest, z toho čtyři je možné v nižší výšce nad terénem podletět. Po vzletu si na Paris Info žádáme informace o aktivaci těchto prostorů a bohužel jsou všechny aktivní. Letíme se tedy ještě podívat na nedaleký hřbitov amerických vojáků, který svými rozměry opravdu bere dech.

V 500 stopách nad terénem kličkujeme mezi aktivními prostory nad malebnou krajinou francouzského venkova. Letiště v Épernay již máme na dohled, na air-to-air frekvenci tedy oznamujeme své úmysly a během několika minut se již dotýkáme koly našeho podvozku místní 1 200 metrů dlouhé travnaté dráhy. Zdejší personál je velmi příjemný, leč bohužel neumí anglicky, a tak se dorozumíváme jen pomocí naší základní znalosti francoužštiny. Necháváme si ihned naplnit AVGAS, kotvíme letadlo a odjíždíme do města.

Ve městě na nás již čeká syn paní Šulcové, který nás provede jejich vinařstvím. Pod nenápadným domečkem v centru města se skrývá ohromný komplex chodeb, které dohromady měří přes kilometr a je v nich uskladněno téměř 500 000 lahví vína. Prohlídku zakončujeme ochutnávkou šampaňského. Samotné město má překrásné historické centrum a sídlí zde několik významných výrobců šampaňského, mimo jiné i moet a chandon. Ochutnávku místního „champagne“ by si žádný cestovatel po zdejších krajích neměl odpustit.

Na zítřejší den máme v plánu přelet k pobřeží Atlantiku do města Biscerrose, ležícího zhruba 60 km jihozápadně od Bordeax. Předpověď nevypadá příliš optimisticky, tak doufejme, že příští článek bude skutečně z Biscarrosse.

Fotogalerie