AEROLIFE

Den osmý (Gibraltar – Rabat)

Ráno přicházíme na letiště, kde se nás opět ujímá náš známý handlingář Paul. Poplatky platíme kartou, avšak nikoliv přes platební terminál, ale poskytnutím veškerých údajů, jinak to nelze. I když se nejedná o nijak zabezpečenou metodu, vše proběhlo v pořádku. Přistání včetně všech dalších poplatků vyjde na necelé 4000Kč, což je opravdu hodně, na druhou stranu vzhledem ke všem okolnostem spojených s přistáním na jednom z nejunikátnějších světových letišť to člověk pochopí. Bezpečností prohlídka probíhá poměrně vlažně, celní kontrola není nutná vůbec. Poměrně důležitým faktem je to, že zde není dostupný AVGAS, nás teď naštěstí nijak neomezuje. Na závěr podáváme letový plán s vypsanými body z naší marocké mapy, loučíme se a po chvilce už žádáme o odletové povolení do Rabatu.  Pojíždíme přes pojížděcí dráhy Alpha a Bravo na vyčkávací bod dráhy 27. V tu chvíli nám řídící oznamuje, že dorazilo potvrzení letového plánu z Maroka, jehož součástí je i změna trasy. Hláskování francouzsko-arabských názvů hlásných bodů nejde příliš rychle, ale daří se. Změna trasy byla nakonec jen symbolická a v nalezení všech „náhradních“ bodů jsme úspěšní. Povolení ke vzletu přichází zanedlouho, vítr je relativně slabý téměř v protisměru, turbulenci tedy očekávat nemusíme. Provádíme poslední úkony, plný plyn a ohromná síla nás zatlačí do sedaček, v tu ránu stoupáme rychlostí 15 tisíc centimetrů za minutu do výšin. V letové hladině 065 vyrovnáváme do vodorovného letu a téměř zároveň ladíme opět frekvenci Sevilly. Daří se nám dovolat téměř okamžitě a v rámci povolení pokračujeme přímo na Tanger. Na jeho frekvenci přecházíme až téměř zároveň se vstupem do jeho TMA, ze Španělska o nás marocké řízení ale ví a bez problému nám dovoluje pokračovat po plánované trase. Aby však prověřilo naši bdělost, dostáváme pravidelné dotazy o naší aktuální poloze a předpokládaných časech příletů na následující bod. Polohu lze nejsnáze vyjádřit pomocí radiálu k VORu a vzdálenosti DME. Neuplyne ani několik minut a Tanger necháváme za sebou, přes bod Bge Ibn Batouta pokračujeme přímo na Asilah ležící na pobřeží. Následujících 37mil letu podél pobřeží bude poměrně snadných. Bod Larachi poznáme podle blízkého města a Moulay bou Selham podle velkého jezera. Máme tedy čas obdivovat i krajinu ubíhající pod námi. I přesto, že leží jen několik desítek kilometrů od Evropy, je změna opravdu výrazná, na pobřeží Atlantského oceánu se rozléhají zelená pole s mnohými říčkami a sem tam nějakým kopcem. Pobřeží je většinou zaplněné útesy, občas s písečnými plážemi. Měst je zde opravdu jen pár, mnohem častější jsou osamocená farmářská stavení. To už je ale načase opustit pobřeží a od zmíněného jezera pokračovat dále na bod Sidi Allal Tazi, kterému nikdo neřekne jinak než Ibdir. Další trasa vede kolem ATZ vojenského letiště Kenitra na bod Anibi a z něj přímo na západ na NDB Sbi. To je zároveň vstupním bodem do řízeného okrsku letiště Rabat-Salé, z frekvence Radar zde přecházíme na věž. Vzhledem ke směru dráhy 03/21 se nacházíme prakticky okamžitě na dlouhém finále, naskýtá se nám tak výborná příležitost si vyzkoušet cvičné ILS přiblížení. Za okamžik dostáváme povolení k přistání a bezpečně dosedáme. Letiště je rozděleno na dvě části, ta západní je vojenská, východní civilní. Všeobecné letectví malými letadly v hojné míře určitě zastoupeno není, opak je pravdou v případě business aviation. Parkujeme mezi Gulfstreamem V a jeho menším bratrem, Gulfstreamem IV. Ostatní letadla jsou s nimi srovnatelná. Bohužel musíme brát v úvahu přísný zákaz focení, ať už na letištích, nebo v jakémkoliv spojení s vládními objekty a důležitými budovami infrastruktury. Po příchodu do terminálu se nás ujímají nejprve dva policisté, ti nás předávají někomu, kdo vypadá jako „zdejší“ nadřízený, načež vyplňujeme karty s osobními údaji a informacemi týkajícími se našeho pobytu v Maroku. Ty jsou dále zpracovány na běžných přepážkách, na kterých jsou vyřízené veškeré formality spojené se vstupem do země. Vše trvá v našem případě celkem cca hodinu.

Jedinou možností pro cestu do města jsou zde zdejší bílé „grand taxi“, ceny jsou samozřejmě nadsazené a očekává se, že budete smlouvat. Nám se z původních 300 dirhamů daří srazit třetinu, s trochou praxe to jde však i více. Po ubytování v poměrně kvalitním hotelu za velmi dobrou cenu jdeme objevovat město. I když má Rabat zejména administrativní význam, nelze zanedbat jeho tisíciletou historii a nemalé kulturní dědictví, které skrývá. Přinejmenším první setkání s arabským světem je pro Evropana zajímavá zkušenost. Srdce města, historická medina, žije stále svým, po staletí téměř nezměněným, životem. Kousek od ní se nachází slavné mauzoleum Mohammeda V., na západě člověk zas narazí na ohromné písečné pláže, občas doplněné mocnými útesy.

Fotogalerie