AEROLIFE

Den patnáctý (Beziers-Cannes)

Brzy ráno, hned po probuzení v Beziérs, kontrolujeme počasí pro celé východní pobřeží Francie. Vše je perfektní i s výhledem na minimálně celý dnešní den. Rozkládáme tedy mapy pro doplánování zatím asi nejméně „předplánovaného“ úseku. Pokoušíme se vyhnout větším letištím, která jsou zejména v této oblasti enormně drahá, ceny za přistání se pohybují kolem 10 000 Kč.

Musíme tedy vynechat Nice, rádi bychom však viděli St. Tropez, připadá tedy v úvahu letiště La Mole (LFTZ), které je této destinaci nejblíže. Jeho AIP ho pro nás však rychle vyřazuje, v požadavcích na piloty je uvedena nutnost platné speciální kvalifikace pro lety v horách, alespoň jedno přistání na tomto letišti v uplynulých 24 měsících nebo let s místním instruktorem. Žádnou ze zmíněných podmínek nesplňujeme. Velkou nadějí je ale Mandelieu (LFMD) – menší letiště prakticky přímo v Cannes. Slovo menší je však výstižné snad jen pro relativně nižší délku dráhy (1 610 m), přes den je zde pravidelně kolem 30 pohybů za hodinu. Za svou dnešní destinaci volíme tedy LFMD.

Plánujeme letět stále podél pobřeží Francie – na první pohled se jedná o trošku komplikovanější trasu z důvodu všudypřítomných řízených oblastí letišť Montpellier, Istres, Marseille a později Nice, stejně tak jako velkému množství vojenských omezených prostorů prakticky po celé trase. Hned druhý pohled je ale výrazně optimističtější, prakticky po celém pobřeží vedou na sebe navazující trasy, podél kterých je možné celých cca 400 km uletět vez větších komplikací. Trasu bychom tedy měli a odjíždíme na letiště.

Dnes sice nejedeme černou Audi A6, ale cena cesty se nijak výrazně nemění, jedná se jednoduše o dražší oblast. Po chvilce přijíždíme na letiště a chystáme se připravit letadlo. Po zazvonění u vchodu General Aviation nám však přijde jen přítomná zaměstnankyně říct, že letiště dnes (v neděli) otevírá až ve 13 hodin. Po včerejším dotazu na možnost doplnění dnes ráno a pozitivní odpovědi jsme dále otevírací dobu nezjišťovali – chyba. Je nám ale nabídnuta možnost odletět ihned, pokud zaplatíme 30 eur za každou hodinu předcházející otevírací době, v našem případě 120 eur. Rozhodujeme se radši ty čtyři hodiny oželet.

Po chvíli se nám však daří domluvit alespoň přístup k letadlu, abychom ho mohli připravit pro odlet. Tak také činíme, přesto máme ale ještě přes tři hodiny volného času. Jen kousek opodál ale stojí tři AT-802F Air Tractor, patřící zdejší protipožární letce, kterých jsme si všimli již včera. Obcházíme z dálky malá, zblízka ohromná letadla, když si našeho zájmu všímá jejich pozemní obsluha, mladý pilot Eric Helie. Sám s tímto typem letounu létá, zatím ne však na ostré zásahy. Pro ty je nutné nalétat alespoň 2 000 hodin, z velké části na ostruhových letadlech a projít poměrně náročným výcvikem. Až poté je možné získat zaměstnání pilota – hasiče.

Každé z letadel má maximální vzletovou hmotnost 7,2 tun, z nichž přes tři tuny tvoří hasicí náplň. Další tunu pak palivo. S rychlostí letu plného letadla na zásah (přes 160 kts) zvládnou být po zavolání do 20 minut na jakémkoliv místě příslušné oblasti, tj. do vzdálenosti cca 80 km. Příprava na vzlet zabere maximálně čtyři minuty. Po celé Francii jich zatím není mnoho, nicméně prý dle reálných plánů by měla letecká protipožární služba pokrývat 100 % Francie do roku 2020.

S Ericem se s velkým díkem po hodině loučíme a jdeme se pokusit usmlouvat možnost naplnění hodinu a půl před oficiální otevírací dobou. Naše snaha slaví úspěch, brzy poté můžeme i zaplatit poplatky a vyplnit letový plán se vzletem přímo ve 13 hodin místního času. Je potřeba podotknout, že letiště jako takové otevírá již brzy ráno, výcvikové lety aeroklubu jsou tak již nějakou chvíli v plném proudu.

Nakonec v jednu hodinu odpoledne opravdu vzlétáme. Podél pobřeží pokračujeme ke vstupnímu bodu první pobřežní tratě. Ještě před ním přecházíme z Beziers věž na Montpellier approach. Pobřeží v této oblasti ještě příliš zajímavé není, ale brzy se razantně změní. Počasí je dle předpokladů perfektní, na cestě jsme již přes dva týdny a zatím jsme ani jednou nezmokli.

Po opuštění řízeného okrsku letiště Montpellier přecházíme na Provence info, na první z mnoha relevantních frekvencí se nám však nedostává odpovědi, zkoušíme druhou, také nic. Třetí však zafungovala a skrz neaktivní prostory letiště Istres pokračujeme k Marseille. Po přeladění na Marseille Approach máme poměrně striktní pokyn pokračovat přesně ve výšce 1 650 stop na bod, který v mapě nemáme vůbec nebo přinejlepším pod jiným názvem. Pro jistotu žádáme vektorování, za chvíli se ukazuje, že blíže k pravdě byla druhá možnost.

Po opuštění TMA kontaktujeme zpět Provence Info, na kterém zůstáváme až k Toulonu. Na jeho frekvenci pokračujeme až prakticky přímo ke Cannes. Pobřeží Francie je od Marseille nezapomenutelné. Hory, jejichž výšky nezřídka přesahuje kilometr, vystupují prakticky přímo z moře a příkře stoupají vzhůru. Tam, kde nejsou monumentální útesy, se nachází písečné pláže. Není divu, že se jedná o oblíbenou oblast světových celebrit, čehož je St. Tropez živým důkazem. Poblíž tohoto slavného „četnického“ městečka sice nemůžeme přistát, ale v jeho obkroužení nám nic nebrání. Koncentrace luxusních jachet je zde obdivuhodná.

Po chvíli nás od Cannes dělí už jen pár minut letu, odposlechneme místní ATIS a po příletové trase pokračujeme dle instrukcí z věže k letišti. Přistáváme bez komplikací a parkujeme do opravdu dlouhé řady letadel, je zde vše od Cessen 150 až po velké bizjety. Nelze zapomenout na živý provoz vrtulníků na trasách z Monaka právě sem. Lidé jsou zde příjemní, ochotní pomoci, v terminálu volně dostupná WiFi a nápoje pro posádky. Rezervujeme hotel v docházkové vzdálenosti letiště, ale zároveň poblíž zastávky autobusu MHD, kterým hned po ubytování odjíždíme do města.

Cannes určitě stojí za vidění. Po zhlédnutí dlouhých (ale přeplněných) pláží až po menší historické centrum města se člověk nediví, proč se jeden z neprestižnějších filmových festivalů koná přímo zde. Možná proto město jako takové „pulzuje penězi“. Pro milovníky luxusních vozů se díky jejich místní koncentraci jedná o dokonalou destinaci.

Po setmění odjíždíme zpět do hotelu. Počasí na zítřek opět nevypadá špatně, ale horský terén na trati do Benátek se nezapře a odpoledne je nutné počítat s bouřkami. Uvidíme, co nám řekne ranní předpověď a stav počasí…

Fotogalerie