AEROLIFE

Den první (Hamburg-Verdun)

Celý let máme naplánovaný, potřebné věci jsou nakoupeny a den odletu se nezadržitelně blíží. Den před odletem se přesouváme do Hamburku, kde je naše „Julka“ hangárována. Ještě jednou kontrolujeme výhled počasí, který vypadá velmi příznivě, a na další den tedy plánujeme letět přímo do naší první zastávky, francouzského Verdunu.

Po příjezdu na letiště podáváme letový plán, na letiště ve Verdunu se nám ale dovolat nedaří. Naštěstí není PPR, a tak vyrážíme vstříc nejdelší části celého výletu – let bude trvat zhruba čtyři hodiny. Po vzletu se snažíme aktivovat letový plán na Bremen Info, ale na frekvenci je neuvěřitelný provoz a spojení se nám daří navázat až po několika minutách letu. Záhy nás však naštěstí předávají kolegovi do západního sektoru, na jehož frekvenci je provoz výrazně mírnější.

Brzy míjíme Labe – vidíme, jak se vlévá do Severního moře. Je až neuvěřitelné, jaké síly a mohutnosti zde nabývá „říčka“ pramenící u Krkonoš, která musí od svého pramene urazit přes tisíc kilometrů. Ráz krajiny se výrazně nemění a my zatím ve FL065 nadlétáme TMA několika letišť. Mnoho koncových řízených oblastí menších letišť je zde dokonce vzdušný prostor třídy E, a tak je tedy bez navazování spojení s patřičným rozhlížením se okolo prolétáme.

Před námi se začínají rýsovat obrysy měst Bonn, Kolín a Düsseldorf, jejichž hustá aglomerace je prakticky propojuje v jedno gigantické velkoměsto. Bohužel nám není kvůli hustšímu provozu dovoleno prolétnout TMA těchto městských letišť, a tak tedy klesáme do 1 000 ft AGL a při kličkování mezi aglomerací je podlétáme. Brzy nás již řídící předává na Lucemburk Radar, který je k nám velmi vstřícný a povolujeme nám průlet přímo po trati skrz prostory lucemburského letiště. Velice to oceňujeme, neboť v této chvíli již letíme několik hodin a pomalu se začíná dostavovat únava.

Ráz krajiny se oproti severu Německa výrazně mění a pohled do mapy říká, že náš dnešní cíl je již nedaleko. Přecházíme na Paris Info, infromujeme se o aktivaci prostorů před námi a podél letecké základny Etain letíme dále k Verdunu. Přelétáme zalesněný vršek, na kterém je umístěno místní letiště s asfaltovou dráhou a za kterým se v údolí řeky Mázy rozléhá Verdun. Na air-to-air frekvenci hlásíme svou polohu a zařazujeme se do užšího okruhu, abychom byli schopni ze kterékoli polohy v případě vysazení motoru doklouzat na letiště. Ploch pro nouzové přistání tu totiž vskutku není mnoho.

Po přistání nás vítá osazenstvo místní hospůdky, jejíž obsluha je dokonce schopná komunikace v angličtině. Ptáme se na palivo a na letišti se prý již nikdo s aeroklubu nenachází, ale zítra prý určitě bude. Voláme si tedy taxi a odjíždíme do města.

Město je historicky velmi zajímavé, za první světové války se nadaleko odehrála jedna z největších a nekrvavějších bitev celého konfliktu, při které zemřelo okolo 700 000 vojáků.  Na památku je zde vystaveno mnoho pomníků, mimo jiné několik vojenských hřbitovů. Při pohledu na stovky bílých křížů, z nichž každý představuje zmařený život, téměř tuhne krev v žilách.

Fotogalerie