AEROLIFE

Den sedmnáctý a osmnáctý (Benátky-Innsbruck)

Dnešním probuzením v rytmu venkovní „typicky italské hádky“ dvou Benátčanů začínáme den, ve kterém máme v plánu s Julkou proletět údolí Alp lemované mnohakilometrovými vrcholky velikánů. Kontrole počasí na letišti se věnujeme co nejdetailněji. Bez nadsázky na něm dnes bude záviset bezpečnost letu více, než kdykoliv jindy. Vše však naštěstí vypadá dobře. Bouřky sice přijít mohou, ale až opravdu později večer.

Platíme poplatky ve výši 55 eur, z nichž největší část netvoří nic jiného než zase handling. Aby byl alespoň trochu oprávněný, využíváme přístupu k vodě a myjeme Julku od prachu a pylu, který od posledního mytí nasbírala. Překvapivě ale za celou dobu není potřeba „odmušovat“.

Po podání letového plánu a opětovné kontrole počasí se naposledy odpoutáváme od středomořského pobřeží a přecházíme na Venezia věž. Za B737 na finále benátského letiště Tessera můžeme překročit osu jeho dráhy pro let přímo na město Bassano del Grappa. To je zároveň pomyslnou vstupní branou do údolí vedoucí přes Trento do Bolzana. Hned, jak to je možné, stoupáme do 5 000 ft pro průlet údolím.

Vítr fouká šest uzlů přímo z jihu, neslunečné svahy jsou ty východní. Schopnost využít tyto dvě informace může být v mnohých případech kritická, s naší pouze základní znalostí létání v horách ji věnujeme zvláštní respekt, stejně tak jako horám samotným. Na jedné straně může být kontinuální stoupavý proud, který let výrazně usnadní, naopak na druhé straně téměř nepřerušovaný „klesák“, který se nemusí podařit eliminovat ani na plný výkon motoru. Jde o to nalézt tu správnou stranu a držet se jí, jak jen to je vůbec možné. Vlastně se jedná o takovou hru, kterou není dobré prohrát.

Zatím se nám však daří a podél monumentálních svahů pokračujeme po plánované trase. Pár set metrů po pravé straně máme horu, která výšku našeho letu s přehledem překonává, po levé údolí začínající prakticky 1,5 km pod námi. Kousek za ním je opět mohutný horský hřeben. S Info frekvencí za okamžik dle předpokladů ztrácíme spojení, které se nám daří opětovně navázat až při průletu kolem letiště v Trentu. To má stejně jako Bolzano pouze službu AFIS, ale pravidelný provoz dopravních letadel.

Za okamžik již máme v dohledu svoji destinaci. Pokračujeme na přímé přiblížení dráhy 19. Vítr nám sice fouká do zad, ale na dráze o délce necelých 1 300 m by to nemělo příliš vadit. Za okamžik již parkujeme v řadě přítomných letadel a jdeme připravit zbývající část letu do Innsbrucku. Poplatky na poměrně malém letišti nejsou zdaleka nízké (necelých 60 eur), ale zdejší místnost pro předletové přípravy je vybavena opravdu kvalitně. Nechybí občerstvení, nebo třeba ložnice, pro dnešek se ale přeci jen spokojíme jen s kontrolou meteo situace.

V Bolzanu je to trochu složitější s palivem, samotné letiště disponuje jen s Jetem, Avgas je ale možné „vyšmelit“ s místním aeroklubem. Jeho ceny jsou ale opravdu vysoké, ostatně jako v celé Itálii – litr stojí 3,30 eur za litr.

Chvilku po podání letového plánu a dotankování se naše kola naposledy zdvihají z italské půdy a z dráhy 01 pokračujeme kolem hřebenu vyrůstajícího prakticky uprostřed údolí opět do výšky 5 000 stop. Navigačně je trasa poměrně snadná, vede prakticky pořád podél dálnice. Je však nutné opravdu dávat pozor, co je ještě dálnice a co už jen dvouproudová hlavní silnice. Mnohá údolí se zužují a končí téměř čtyřkilometrovými vrcholy. Z těchto již nemusí být cesty zpět.

Radiový kontakt s Bolzanem opět po chvíli ztrácíme a přecházíme na Innsbruck radar, pro jistotu se pokoušíme dovolat, i když počítáme s tím, že nás zatím téměř jistě nemůže slyšet. Kousek za rakouskými hranicemi však ze sluchátek slyšíme: „OK-JKV, do you read?“ Kontakt rádi potvrzujeme a dle instrukcí pokračujeme přímo do Innsbrucku. Kvalita rakouských řídících je objektivně na jedné z nejvyšších úrovní v Evropě. Innsbruck již známe z předchozích letů a trochu z něj cítíme vůni blížícího se domova. Na cestě jsme již 16 dní, během kterých se začíná přeci jen projevovat únava.

Ve své dnešní destinaci přistáváme opět bez obtíží a odjíždíme do Otztalu, kde bychom rádi strávili volný den v Alpách. Od domova nás již dělí jen necelé tři hodiny letu z celkových 42. I když naše putování ještě neskončilo, pořídili jsme již téměř 4 500 fotografií. Tímto bychom také rádi poděkovali společnosti Megapixel za zapůjčení fotoaparátu Olympus OM-D E-M5, z něhož pochází velká část snímků, které zde máte a budete mít možnosti vidět. Zatím se ve všech případech jedná o neupravené fotografie, ty upravené budou snad ještě lepší…

Fotogalerie