AEROLIFE

Den šestnáctý (Cannes – Benátky)

Včerejší předpověď odpoledních bouřek se potvrzuje, zatím je však obloha čistá a ještě nějakou dobu by taková i měla zůstat, rozhodujeme se tedy vyrazit co nejdříve. U zdejší samoobslužné čerpací stanice tankujeme Avgas za slušnou cenu 2,12 eur za litr. V hangáru 7 (podobnost se salcburským hangárem stejného jména je čistě náhodná :-) ) kupujeme quart oleje za výrazně méně příznivou cenu 20 eur a brzy poté již žádáme spouštění k odletu do Benátek.

Provoz v Mandelieu je v tuto dobu opravdu čilý, povolení dostáváme až jako třetí v pořadí, stejné číslo máme rovněž pro vzlet. Startujeme za britským Phenomem 300 a brzy již ve spojení s Cannes approach následujeme pobřežní routu na východ. Let k hranicím Monaka netrvá ani 15 min, během této doby však míjíme čtyři vrtulníky nezávisle letící mezi těmito dvěma destinacemi. Postupně stoupáme na letovou hladinu 055 a blížíme se k Italským hranicím.

Oblačnost nad mořem před námi tvoří neskutečné scenérie. Na jedné straně téměř zatažená obloha, na druhé téměř čisto. Do přeletu hranic nám zbývá posledních pár minut, se kterými zároveň stoupá nervozita z nechvalně známých italských řídících. Naposledy se loučíme s francouzským řízením a přecházíme přímo na Genova approach. Profesionalita zdejších řídících nás ale bez nadsázky ohromuje. Máme povolený průlet přímo nad letištěm Genova a stoupání do hladiny 075. Na dotaz řídícího, jestli jsme schopni udržovat hladinu 080, přitakáváme a s jeho svolením vstupujeme do zdejších prostorů třídy A. V tu chvíli nás míjí A320 vzlétající z letiště pod námi.

Po chvilce kontaktujeme Milano Information, které náš průlet maximálně ochotně koordinuje prakticky po celé plánované trati až přímo do Benátek. U Parmy dostáváme další informaci o provozu, jedná se opět o A320 ve stejné hladině klesající na přistání do této destinace. Potvrzujeme kontakt a postupně zahajujeme klesání na přistání v Benátkách. Počasí nad Apeninami bylo perfektní, pouze s mírnou inverzní vrstvou a drobným oparem. Nad Alpami jsou ale v dálce rozeznatelné vrcholky kumulů, u nichž se dá za několik hodin předpokládat bouřkový vývoj.

To už se ale blížíme k světoznámé laguně a ve spojení s Venezia Radar pokračujeme přes město Chioggia podél „hráze“ až k Benátkám. V dálce již vidíme jednu z bezpochyby nejhodnotnějších památek UNESCO. Samotné město oplývá dokonalým kouzlem, jen obtížně popsatelným skrze tyto řádky. Není divu, že ho ročně navštíví přes 12 milionů turistů z celého světa.

Do přistání nám zbývají jen poslední minuty a po přechodu na Lido Info dostáváme jen informaci o směru a síle větru a volnosti dráhy, na jejímž dlouhém finále se nacházíme. Pečlivě ještě dle předpisu oblétáváme historické ostrovy a sedáme na travnatou dráhu končící téměř na břehu moře. Kotvíme Julku a bez zbytečných průtahů odplouváme do města.

Jeho prohlídka, kterou máme v plánu, se nám nakonec protahuje na osm hodin, které však stojí za to. Přeplněné uličky se v nočních hodinách vylidňují a město dostává tajemný nádech. Předpokládaný návrat do hotelu před půlnocí se nám trošku posouvá kvůli malému „zakufrování“ – v klikatících se uličkách historického města je to výrazně snazší, než by se v relativně malém městě mohlo zdát. Uchylujeme se tedy k zoufalému kroku a vytahujeme mapu. Ona, ve spojení s kompasem se tak stává perfektní navigační pomůckou.

Na zítra máme v plánu let skrze Alpy prakticky přímo na sever, přes Bolzano do Innsbrucku. Bezpochyby se bude jednat o jeden z nejzajímavějších letů celého projektu, který však závisí na počasí více, než kterýkoliv jiný. Uvidíme, jak dopadne.

Fotogalerie