V původním plánu letu do Gibraltaru počítáme s přistáním v Córdobě, důležitým atributem je však možnost celního odbavení nutného k letu mimo Schengenský prostor. Po konzultaci se zaměstnanci letiště v Madridu volíme, místo neřízeného letiště Córdoba, sázku na jistotu – letiště Sevilla.
Odlétáme a v následujících třech hodinách nás nečeká nic než poušť. Navigace bez použití GPS je kvůli absenci téměř všech navigačních prvků, mimo stereotypní vrchoviny, velmi obtížná, ne-li nemožná. Přes 200 kilometrů letíme bez jakéhokoliv rádiového spojení, vše je příliš daleko a pro nás nedosažitelné. Počasí však snad ani nemůže být lepší.
Po přistání a dotankování v Seville vzlétáme ke kratšímu hodinovému letu do Gibraltaru. Máme možnost využít simulovaného „surveillance radar approach“ a s radostí tak činíme. Po chvilce tak ve spojení s typicky britským řízením letového provozu přistáváme na základně RAF Gibraltar.