AEROLIFE

Den třináctý (Gibraltar-Ibiza)

Ráno opět na Gibraltaru se probouzíme mírně později než obvykle, zmožení poznáváním města a místní skály, která připravuje pilotům přilétávajícím na místní letiště peprné chvilky. Čeká nás však náročný den - máme v plánu přelet do Barcelony s mezipřistáním na nedalekém letišti v Almeríi, protože v Gibraltaru nejsou na GA provoz příliš zvyklí a nemají k dispozici AVGAS. Zároveň zde provedeme celní odbavení, zbytek letu proběhne již v Schengenském prostoru.

Po příchodu na letiště se nás ujímá místní handlingářka a odvádí nás k letadlu. Po nutném briefingu bychom si rádi podali letový plán - ohlašovna letových provozních služeb však není nikde k dispozici, a proto se opět obracíme na náš handling. Ten nám tiskne prázdný formulář a odkazuje nás na věž. Nejprve se zdá, že zůstaneme pouze v kanceláři pod věží, nicméně po chvilce přichází jeden z řídích a ptá se, jestli se chceme podívat nahoru. Takovou nabídku nelze odmítnout a s výzvou, ať se snažíme být co nejtišší, nás zve nahoru.

Zatímco tento pán zadává plán do jejich systému, využíváme příležitosti a ptáme se pohledné řídící, která obsluhuje pracoviště věž, zdali by nebylo možné provést oblet skály, průlet a teprve poté pokračovat na trať. Říká, že žádný problém, pokud do té doby nebude žádný přilétávající provoz. Děkujeme osazenstvu a odebíráme se zpět k letadlu. Pojíždění máme povoleno za A319 easyJetu, po jehož vzletu provádíme backtrack. Poslední úkony, plný plyn, kontrola otáček a brzy se již naše Cessna odpoutává od britské půdy. Pokračujeme pravým okruhem v bezpečné vzdálenosti kolem skály. Je vskutku gigantická. Na baselegu dostáváme standardní povolení k průletu, následované frází: "Do not overfly runway below 500 feet, runway is opend for pedestrians and vehicles."

Po průletu stoupáme do naší cestovní hladiny, loučíme se s řídící a pokračujeme na trať. Již během stoupání se však projevuje předpovídaný vítr proti a naše rezerva paliva bude díky nemožnosti dotankování na Gibraltaru opravdu jen předpisová. Pro jistotu zkoušíme změnit cestovní výšku, rychlost i směr větru se však výrazně nemění. Vybavuje se nám cesta přes hory do Madridu. Jako bychom zažívali deja-vu, naštěstí jen na hranici příjemnosti, ne bezpečnosti. Pro jistotu však průběžně počítáme rezervu paliva. Během několika desítek minut máme však již letiště v Almeríi v dohledu a za okamžik dosedáme na zdejší rozpálený asfalt.

Zpoždění oproti časovému plánu nabývá velkých hodnot dlouhým čekáním na naplnění a nutné celní odbavení. Přistání bylo relativně levné, cca 20 eur. Povinný handling, který se platí zvlášť, nás však stál 145, stejně jako je cena 65 litrů AVGASu. Zjišťujeme, že do západu již není možné Barcelonu stihnout a uvažujeme o zkrácení legu jen do Valencie. Toto město jsme však již, byť jen pozemně, viděli, a tak přicházíme s původně jen teoretickým plánem letět na ostrov Ibiza. Představa průzračného moře, písčitých pláží a dechberoucích útesů si nás okamžitě získala, a tak se, navlečveni do plovacích vest, brzy vznášíme nad mořem.

Velikou pozornost věnujeme chodu motoru a jeho přístrojům, vše se však zdá být v pořádku. Brzy již přes mírný opar není vidět pevnina a modrá oblohy a moře se slévá prakticky v jednu. Bez přístrojů je téměř nemožné udržet horizont. NDB i VOR Ibiza však máme již dlouho identifikované a bez problémů pokračujeme. Po chvilce se před námi již rýsuje pevnina onoho populárního ostrova a nálada na palubě se okamžitě zvedá, i když ještě nemáme vyhráno. Postupně klesáme až do 1 000 stop a jsme předáni na Ibiza věž.

Kvůli zdejšímu hustému provozu máme očekávat vyčkávání 15 minut, ze kterého se nakonec stává téměř 40 minut ve vyčkávacím obrazci. Na závěr však při západu slunce konečně přistáváme na cílovém letišti. Brzy pro nás přijíždí auto řízené další obávanou zaměstnankyní španělských handlingových společností. Její neopodstatněné výtky však přecházíme s nadsázkou. Po drobných komplikacích rezervujeme hotel a na závěr dne se vydáváme na noční procházku po pobřeží.

Fotogalerie