AEROLIFE

Úvod

Finální přípravy na let započaly přibližně půl roku předem, podařilo se navázat spolupráci s Marockým velvyslanectvím v Praze, které nám vytvořilo velkou morální a hlavně informační oporu. Velkou finanční náročnost projektu bylo rovněž potřeba řešit, přeci jen jsou naše osobní zdroje velmi omezené (zejména v případě té stále studující části posádky) a z toho důvodu jsme se rozhodli oslovit mnohé společnosti s prosbou o sponzoring. V posledním šibeničním měsíci před odletem byla navázána spolupráce s naším generálním sponzorem, kterým se stali ABS Jets. Vyjma finanční účasti jsme měli možnost zároveň využít jejich operační dispečink, o kterém bude v textu ještě řeč. Souběžně s tím byly zahájeny samotné letové přípravy, bylo by zvláštní, kdyby šlo vše bez komplikací. První z nich byla téměř nesehnatelná letecká mapa Maroka. Jeppesen Maroko svými mapami nepokrývá, mapy vydávané americkou armádou, tzv. TPC a ONC, vyšly pro tuto oblast naposledy v polovině 90. let a krom neaktuálnosti jsou prakticky celosvětově vyprodané. Smířeni s tím, že jedinou možností bude let podle platného autoatlasu s dokreslením vzdušné situace až na letišti v Tangeru, se nám problém podařilo vyřešit až tři dny před odletem, kdy nám dorazila odpověď z Marockého leteckého úřadu na březnový e-mail obsahující elektronické podklady ke stažení a vytištění. Doslova za pět minut dvanáct se nám vše pár hodin před odletem podařilo vytisknout, to zejména díky dalšímu z partnerů, firmě Xerox. Získat mapy Evropy již od Jeppesna bylo přes české pilotshopy jednoduché. Mezi další letecké vybavení patřily plovací vesty, základní nářadí, náhradní duše a příruční radiostanice. Po sečtení toho všeho včetně fotografické techniky zbývá na osobní věci opět jen pár kilogramů, z nichž jeden zabere spacák, do toho druhého se musí vejít vše ostatní. I tak se budeme pohybovat na hraně maximální hmotnosti letadla, kvůli čemuž budeme muset přizpůsobit výběr letišť po trati.

Fotogalerie