AEROLIFE

Čtrnáctá etapa (Setkání se sirem N. Wintonem)

Po chvilce přijíždíme k poměrně velkému, jak jinak, než typicky anglickému domu, prvně potkáváme dceru pana Wintona, Barbaru. Nedočkavě čekáme na okamžik, až spatříme člověka, který zachránil 669 československých dětí, jen proto, že to bylo, dle svých slov, „potřeba“. Mimo jiné před válkou létal jako instruktor na dvouplošníku Gipsy Moth, za války sloužil v Royal Air Force. Během svého rozmanitého života vystřídal mnoho profesí, většinou v oboru finančnictví. O svém činu mlčel až do roku 1988, kdy byly s ním spojené materiály náhodou nalezeny jeho ženou Gretou na půdě jejich domu. Od té doby byl za své činy odměněn mnoha vyznamenáními. Za zmínku stojí nejen řád T. G. Masaryka, ale i povýšení britskou královnou do šlechtického stavu nebo rozhodnutí amerického Kongresu „uzákonit“ skutek Nicholase Wintona jako hrdinský čin, což je nejvyšší možné ocenění ze strany Spojených států. Dohromady dvakrát byl navržen na Nobelovu cenu míru, to naposledy v roce 2011. Od roku 2008 nese jeho jméno základní škola Kunžak.

První dojem ze setkání je jen těžko popsatelný, panu Wintonovi je 103 let, ale dle svého stále spokojeného výrazu, energičnosti a perfektního smyslu pro dokonalý anglický humor je těžké odhadnout jeho duševní věk, možná 20 – 30 let?

Neméně obtížně popsatelné jsou i další pocity z našeho setkání, do teď pro nás bylo nemyslitelné, že by někdo mohl prožít 103 let takto plnohodnotně, být v takto dobré, jak fyzické, tak duševní kondici a stále mít, co dát světu.

Po natočení filmových materiálů na kameru pro pana Wintona, jak jinak, než bez přípravy a perfektně na první pokus, máme prostor pro konverzaci před obědem. Mimo jiné diskutujeme trasu vyhlídkového letu, dle přání bývalého pilota poletíme podél Temže.

Na letiště vyráží celá naše posádka přibližně s půlhodinovým předstihem. Počasí je více, než dobré, přibližně 4/8 oblačnosti ve 3000ft, bez přeháněk. Vítr mírně zeslábl. Veškerou bagáž, která se letu nemusí zúčastnit, vyndáváme pro odlehčení, pro jistotu plníme k současným 40litrům v nádržích ještě dalších 20. Ještě jednou se snažím zapamatovat všechny zakázané, omezené a hlavně řízené „A“ prostory. V okolí Heathrow jich je požehnaně. Dále si opakuji předpokládanou trasu a parametry letiště, aby nebylo nutné se jim příliš věnovat za letu. Během té doby přijíždí i britská část naší výpravy, během příprav probíhá rozhovor pana Wintona s panem Kocourkem, zahraničním zpravodajem Českého rozhlasu.

Jakmile je vše připraveno, pan Winton čile vyráží k letadlu, nastupování probíhá trošku komplikovaněji, než se předpokládalo, ale jestli své snažení provést let někdo vzdá, tak to rozhodně nebude Nicky, jeho houževnatost nezná mezí. Nakonec se podařilo, jako druhá nastupuje Milena, nakonec já. Ještě před startem motoru jsem zavalen otázkami, co k čemu je a u složitějších přístrojů, k čemu slouží. Ty základní vysvětlovat nemusím. Před startem vše ještě jednou pořádně kontroluji, Julce ale očividně nic nechybí. Přesně ve 14h místního času vzlétáme, levým okruhem pokračujeme na sever k blízké Temži. Předávám řízení svému kopilotovi, kterému chvíli trvá, než si na nový typ zvykne, poté ale Jůlinku vede pevnou rukou, jako by s ní létal pravidelně. Létání s Cessnou není obtížné, ale člověk, který to zvládne takto rychle, musí mít létání v krvi. Po chvilce necháváme Temži Temží a stoupáme nad oblačnost, která značně prořídla na necelé 3/8. Nad mraky se nám naskýtá vždy dokonalý nebeský pohled. Lady Milena zjišťuje až v tomto okamžiku, že letí „ten o 83 let starší“, neskrývá euforii a začíná fotit vše, co je možné i nemožné. Za sebou máme kolem 25min letu, rozhodujeme se pro návrat k letišti. Stahuji plyn a Nicholas klesá ostrou zatáčkou k zemi, ujišťuji se, má-li stále řízení pod kontrolou...má. O pár set metrů níže upravujeme kurz přímo na White Waltham. Ujímám se řízení a jdeme do střízlivého průletu na dráhu 21, po chvilce na tu samou dráhu přistáváme. Na Nickyho tváři je spokojený dobrácký úsměv, nadšení neskrývá ani Milena a po zastavení motoru stejně tak zbytek posádky na zemi. Kdyby se někdo ptal proč létání, tak například proto... :-)

Nedlouho poté přichází moment loučení, s Milenou se pravděpodobně v následujících měsících uvidíme v Praze v rámci jedné z jejích pracovních cest. Pan Winton v nás zanechá kus sebe už asi navždy, on odjíždí, jeho síla v nás zůstává.

Fotogalerie