AEROLIFE

Desátá etapa

Probouzíme se do zatažené oblohy se slabým mrholením, které má již ale dopoledne ustávat, tak snad předpověď nezklame. Na letiště nás veze paní, která Mileně pomáhá s domácími pracemi, jedná se o rodilou Skotku s velmi silným skotským přízvukem. Zprvu je složité pochytit vše, co říká, přesto přivykáme během pár minut a téměř po celou dobu jízdy probíráme skotsko-anglické reálie.

Na letišti dokončíme navigační přípravu a kontrolujeme počasí. Vzestupná tendence je jednoznačná i pohledem z okna, již neprší a rovněž se zvedá i základna oblačnosti. Hůře je na tom Skotsko, to prakticky od svých hranic až po Edinburgh, hory by ale do oblačnosti zasahovat neměly. Zkusíme to a uvidíme, v návratu zpět by nám nemělo bránit nic. Krátce po vzletu přecházíme na London Info, přelétáme Lancaster a podél pobřeží máme v plánu letět na Dean Cross VOR. Počasí se začíná horšit dost rapidně, oblačnost sice dosahuje nad vrcholky kopců a ne do nich, ale v mrholení je letová dohlednost minimální. Podél pobřeží dosahujeme cílový maják, ale nad hory to za těchto podmínek riskovat nechceme. Rozhodujeme se pro diverzi na letiště Carlisle, přistáváme bez potíží a kontrolujeme aktuální detailní předpověď na zbytek dne. Situace se razantně mění a vzduchem se do skotského hlavního města dnes nedostaneme. Změny počasí zde probíhají výrazně rychleji, než u nás. Jak vystihl kamarád meteorolog ještě v Čechách, když jsem s ním diskutoval specifika anglického počasí, fronty v Anglii jsou opravdu fronty, jak mají být, v plné síle, to tady u nás, to jsou už jen takové zbytky. Teď jsme to poznali. Abychom nepřišli o návštěvu Skotska, rozhodujeme se pro vlak a nejsevernější etapu cesty dokončujeme po železnici. Jednosměrná cesta nás stojí 100£, tedy 25£ na jednoho, vzdálenost je něco přes 150km. Jinak řečeno, asi tak stejně, jako bychom tam letěli. Rezervace jízdenek jsme provedli online na Scotrail.co.uk.

I přes vyšší cenu je třeba uznat, že úroveň vlaků je na velmi dobré úrovni, u každé dvojice sedadel je zásuvka, v celém vlaku pak wifi. Kontrola jízdenek probíhá obdobně jako u nás průvodčím. Za necelé dvě hodiny dorážíme do Edinburghu, prší a oblačnost se válí ve výšce kolem 100m nad zemí. Ubytování rezervujeme ještě v Carlisle, přímo v centru města, jedná se o studentskou ubytovnu s palandami v místnostech velkými asi 2x7m, což opravdu není nic moc, ale na přespání to stačí. Cena 84£ za noc a 4 osoby může být ospravedlněna ale asi jen centrem města. Venku stále souvisle prší, a tak jdeme jen koupit snídani do nejbližšího Tesca a zbytek necháváme na zítřek.

Edinburgh jako město vyzařuje typicky středověkou atmosférou, ne v takovém smyslu jako Praha, která je podstatně romantičtější, ale výrazně tvrdší, jako by za každým rohem čekal kat, nebo barbar. Asi největším lákadlem je zdejší hrad, který působí opravdu majestátně. Při ceně vstupného 15£/os. je ale třeba se zamyslet, zda stojí opravdu za to. Ve městě lze navštívit i muzeum whiskey nebo mučírnu. Je nutné ale počítat s tím, že kam člověk půjde, tam nechá nemalý obnos peněz. Za návštěvu samotné město ale určitě stojí.

Fotogalerie