AEROLIFE

Jedenáctá etapa - (Edinburgh - Carslisle)

Kvůli počasí se vracíme zpět do Carlisle chvíli po poledni, s tím, že si prohlédneme město a přilehlé okolí. Jak se blížíme, tak se ale obloha začíná protrhávat a svítá naděje na návrat do Blackpoolu, která pro nás vytváří výrazně vyšší prioritu, než vizi čekání dalších několika dní kvůli prohlídce města a promeškání šance na návrat.

Počasí

Jedeme tedy na letiště, kontrolujeme počasí – v Blackpoolu CAVOK, zde 4/8 oblačnosti ve 2000ft, bez deště, s nezhoršující se tendencí minimálně do konce dne. Dopouštíme se další velké chyby, o které ještě nevíme, počasí je v těchto končinách nutné kontrolovat dle všech možných zdrojů opravdu v celé délce trasy, ne jen dle METARů a TAFů jednotlivých letišť a družicových snímků, které mohou mnohé skutečnosti skrývat, ale zejména dle synoptických map. To i při letech na poměrně krátké vzdálenosti kolem 100km. Vzlétáme bez potíží a libujeme si v polojasné obloze pod základnami oblačnosti, která je ještě výše, než jsme předpokládali. Na spojení jsme se Scotish Info, kteří nám byli doporučeni jako ochotnější než London, tuto informaci můžeme nyní potvrdit. Po dosažení našeho starého známého VORu nám úsměv na tváři trochu tvrdne, obloha se zatahuje a oblačnost začíná klesat, po chvilce se dostavuje i jemný déšť. Podél pobřeží letíme dále, ale stále jsme zatlačování níž a níž, přesně takhle vypadá průběh teplé fronty, dochází nám, že letíme přímo proti ní. I kdyby nás oblačnost nedonutila dále klesat, zakázané prostory před námi nemůžeme takto nízko obletět nad horami Lake Districtu. Je rozhodnuto, vracíme se zpět do Carlisle. Po přistání nás vítá letištní personál jako staré známé, což je na jednu stranu potěšující, na tu druhou bychom byli radši, kdyby nás vítala Lady Milena. Na místě nám to tak nepřipadá, ale se zpětnou reflexí se u nás začíná projevovat v leteckém světě dobře známá choroba, označovaná v AJ jako „get-there-itis“, česky volně (a trochu humorně) přeloženo jako „Dostat-se-tamtóza“. Způsobuje to, že se pilot chce na nějaké místo a díky různým, zpravidla „pozemským“, podnětům dostat za každou cenu. To vede ke zbytečnému riskování a letu do špatného počasí, případně jiným chybám, kterých se člověk za běžných okolností vyvaruje (malá rezerva paliva, málo času před západem slunce, podcenění navigační přípravy, let ve špatném počasí atp.). Tím je přinejmenším započat řetězec chyb, který, není-li včas přerušen, vede k nehodě. Je důležité o tomto faktu vědět a pokud možno si ho uvědomit dříve, než bude pozdě. Vždy je lepší vyčkat na jistější podmínky, než riskovat život kvůli čemukoliv.

Dobré na tom je to, že alespoň nepropásneme plánovanou prohlídku města. Rezervujeme opět cenově skromné ubytování v ubytovně více na kraji Carlisle, která sice kvalitativně nestojí za moc, ale nelze říct, že by byla zanedbaná. Platíme 75£ za celkem dva pokoje po dvou.

Carlisle je město ležící asi 16km od Skotských hranice, přičemž se může pyšnit svou velmi dlouhou historií čítající přibližně 2000 let. Kombinace těchto dvou faktů s sebou nese mnoho zajímavostí, které se v okolí města během jeho historie odehrály. Známým historickým monumentem v okolí města je Hadriánův val, opevnění sahající napříč Anglie, dlouhé přes 80mil, bylo vystavěno Římany v roce 122. Nedlouho poté byla městská dřevěná tvrz nahrazena kamenným opevněním. O téměř tisíc let později byla ve zdejším (již nově vybudovaném hradě vězněna Marie Stuartovna) a o dalších 700 let později v roce 1745 Carlisle obsadil Karel III. V současné době lze stále navštívit zmíněný hrad a Hadriánův val, ten je v této oblasti však velmi malý v podobě spíše menší zídky, často zaniká zcela. Zvedá se místy až s postupem do vnitrozemí. Z průmyslového hlediska je Carlisle hlavní železniční uzel na západním pobřeží. Ve 20. století byla ve městě vybudována řada továren, z nichž ve většině byl provoz ukončen. Aktivní je zejména administrativní část průmyslu a výroba lehkých výrobků.

Fotogalerie