AEROLIFE

Sedmnáctá etapa (Duxford - JJilversum - Hamburg)

Ráno po probuzení se v rychlosti sbalíme, loučíme se s bezvadnou partou filmařů, kterým patří naše obrovské díky, stejně tak jako zaměstnancům letiště Duxford. Na letiště dorážíme již kolem osmé hodiny ráno, abychom v letištní kantýně spolu se snídaní naplánovali celý let a vyplnili letové plány. V takto časnou hodinu zde potkáváme pouze zaměstnance letiště a letové posádky, účastnící se airshow.

Prvotní trasa letu je daná publikovanými odletovými tratěmi s Duxfordu přes Haverhill a Clacton VOR. Poté bychom neradi přišli o slavné Doverské útesy, které se nám zatím zahlédnout nepodařilo. Dalšími otočnými body jsou tedy Rochester a Dover VOR, ze kterého již přes Kanál volíme pokračování na bod KONAN a přes Dunkerque do belgického Moorsele a dále přes VORy Costa a Haamsteede na Stad NDB, ze kterého trasa vede již přímo na cílové letiště Hilversum. Finální etapu do Hamburku volíme přes letiště Ameland a Borkum přímo na Itzehoe.

Finálně na věži podáváme letový plán, voláme na Hilversum zejména pro domluvení celního odbavení a kontrolujeme počasí. V ničem není problém, jen počasí má být směrem nad Evropou mírně nestabilní, nemělo by nás ale ohrozit. Vzlet máme naplánovaný na 11h místního času, rezervu máme tentokrát dostatečnou a již v 10:50 pojíždíme na start. Hustota provozu roste každým okamžikem, na přistání jde v průměru jedno letadlo každé dvě minuty. Člověku je poté hned jasné, proč věž vyžaduje nehlásit nic, než připravenost ke vzletu před dráhou. Po chvilce však získáváme povolení k okamžitému vzletu z dráhy 24 a pokračujeme po plánované trase. Vzhledem k tomu, že odletové a příletové trasy jsou totožné, letíme mírně vpravo, abychom neriskovali konflikt s nejedním letadlem směřujícím do Duxfordu. Na spojení jsme po celou dobu letu s London Info, vyjma asi 15min, kdy prolétáváme poblíž letiště Southend. Během tohoto úseků jsme na spojení se Southend Radar.

Po necelých 45 minutách letu se dostáváme k vysněným Doverským útesům, které chvíli kopírujeme, již je ale načase se s Anglií rozloučit a levou stoupavou zatáčkou pokračujeme přímo na bod KONAN ležící nad Kanálem. Za pomoci GPS ho nalétáváme a pokračujeme dále k pár minutovému letu nad Francii, po chvilce jsme přeladěni na Oostende Approach, kterému potvrzujeme naši trasu vedoucí vnitrozemím, chvilku je ticho, až se ozývá návrh s tím, že naše plánovaná trasa je poněkud nevýhodná a pokud máme zájem, ať pokračujeme přímo na Costa VOR. Samozřejmě souhlasíme, ale přesto si radši ověřujeme, že nebezpečné a omezené prostory před námi nejsou aktivní – potvrzeno. Nyní nás čeká navigačně velmi snadná etapa podél pobřeží dlouhá přes 200km. Oblast silných přeháněk napravo, směrem v další plánované trase, by ji mohla ale výrazně ztížit. Počasí kolem pobřeží vypadá však stále stejně perfektně a rozhodujeme se pokusit sílící studenou frontu obletět. Její šíře je trochu větší, než jsme čekali a trasu jižně Rotterdamu nejsme schopni dodržet, severně by to ale jít mohlo a jelikož paliva máme stále dost, jdeme na to. Řídící nám jen připomíná existenci malých zakázaných prostorů před námi, se kterými počítáme a za okamžik již vidíme, že náš plán na obletění fronty vychází. Nicméně jednání na zemi bude muset být tak rychlé, jak jen to půjde, fronta se totiž neúprosně blíží, ale pokud vše půjde hladce, tak by nám tento fakt neměl činit problém - veškeré navigační přípravy máme připraveny už z Duxfordu, letový plán vyplněný a jediné, co nás čeká, je doplnit palivo, podat plán, zaplatit poplatky a celníkům na chvilku půjčit pasy. Přinejhorším budeme pár hodin/dní poznávat krásy Holandska.

Přistání na Hilversumu probíhá bez nejmenších komplikací, jedná se o malé aeroklubové letiště s čilým plachtařským provozem. Po přistání zajíždíme k palivu, předáváme doklady již čekajícím policistům, mezitím jdeme na věž podat letový plán a zjistit, jak funguje plnění paliva. Zrovna to je poměrně originální a tankuje se na propůjčené tankovací karty s použitím pinu, i přes relativně nejkomplikovanější systém, který jsme zatím zažili, vše zvládáme a po zaplacení jsme připravení odletět. Na zemi trávíme všeho všudy 25min a za chvíli s frontou v zádech pokračujeme do perfektního typicky plachtařského počasí na sever. Řídící na Amsterdam Info poměrně striktně vyžaduje zapnutí odpovídače v režimu S mode, potom, co se dozvídá, že jsme s naším C mode tohoto pokynu „unable“, nám jen rezignovaně připomíná, abychom nestoupali přes 1000ft QHN a dovoluje nám pokračovat. Letíme přes přehrady, oddělující Amsterdam od moře, s hrázemi dlouhými přes 50km, dokud běží motor, je to paráda. Pro všechny případy máme ale po celou dobu letu na sobě vesty. Po chvilce se dostáváme mezi ostrovy v severním Holandsku, když GPS začne křičet „Obstacle Ahead! Pull up, Pull up!“ a na displeji svítí hejno větrných elektráren, viditelnost je však perfektní a ani na mapě, ani venku není žádný větrník v dohledu. To je přesně ta chvíle, kdy je potřeba se od GPS osvobodit a pokračovat nezávisle, samozřejmě s výrazně zvýšenou opatrností, přeci jen není nic horšího, než kdyby měla náhodou pravdu. Za chvíli však rezignuje a chová se opět normálně, po pár desítkách minut letu překračujeme poslední hranice – do Německa, využíváme pominutí povinnosti mít S odpovídač nad 1000ft QNH a stoupáme nad ATZ ostrovních letišť před námi. Je jich tam více než pět v následujících 100km, každé na ostrově s max 3500 obyvateli a s velmi čilým plachtovým i motorovým provozem. Itzehoe se však blíží a s deltou Labe nám do přistání zbývá ani ne 20min. Po chvilce se zařazujeme do okruhu a bez komplikací přistáváme.

Fotogalerie