AEROLIFE

Třináctá etapa (Blackpool - White Waltham)

Na letiště dne 29. 6. dorážíme relativně brzy ráno před 8h, plánujeme let z Blackpoolu na bod Haydock Park Racecourse, který je vstupním bodem do Low Level VFR Route mezi mezinárodními letišti Liverpool a Manchester. To za předpokladu, že dostaneme povolení přímo přes vojenské letiště Warton, který sousedí s Blackpoolem. Pokud nikoliv, oblétneme jeho řízený prostor východně. Z Haydock Park Racecourse máme v plánu Ashcroft Airfield, jako otočný bod ležící na výstupu ze zmíněného koridoru. Dále Tatenhill (letiště), Daventry VOR a destinaci White Waltham. Potřebné palivo v nádržích máme od včerejška, stačí na věži nahlásit naše letiště určení, dobu letu a vytrvalost. Letový plán nepodáváme. Telefonicky ve White Walthamu, který je PPR (Prior persmission required), oznamujeme náš přílet, což jim je očividně celkem jedno a zbývá jen poslední kontrola počasí před letem. Od nás na jih by mělo být zataženo poměrně vysokou oblačností v cca 4000ft jen s ojedinělými a slabými přeháňkami od západu. O moc lepší podmínky si po zkušenosti se Skotskem snad ani přát nemůžeme a krátce po 9h žádáme o spouštění. Vítr poprvé fouká směrem od východu, vzlétáme tedy proti němu, od moře. V 9.16 místního času zdviháme kola a žádáme pokračovat přímo přes Warton na Heydock Park, k naší spokojenosti povolení dostáváme a přecházíme na Manchester Radar 118.57. Potvrzujeme záměr pokračovat skrze Low Level Route na jih, dle instrukcí udržujeme maximálně 1000ft, tj. asi 600ft nad terénem a pokračujeme na Winsford Flash, který pro nás byl stanoven jako výstupní bod. Na frekvenci je slyšet zejména transatlantické lety a evropské linky mířící do Manchesteru, žádný další VFR provoz v okolí nemáme. Za pár minut přelétáme Winsford Flash a přecházíme na London Info, kde získáváme běžný Basic service. Potvrzujeme svou trasu a během následující cca hodiny a půl se můžeme kochat krajinou. Za pár minut v dálce rozpoznáváme Birmingham. Letíme stabilně 2000ft nad mořem, což odpovídá cca 400m nad terénem. Obloha se místy protrhává, přeháňky jsme zatím žádné nepotkali. Po chvilce nám řídící místo Daventry dává jako nový otočný bod WCO NDB, což bez potíží přijímáme. Dle našeho „mobilního radaru“ (webových informací na telefonu) tušíme slabou, ale rozlehlou přeháňku před námi v okruhu cca 20km kolem White Walthamu. Opravdu tam je, ještě před ní jsme přeladěni na Farnborough Radar, který nás bude doprovázet až téměř do přistání. S ohledem na přeháňku se rozhodujeme pro průlet, s tím, že pokud budou dohlednost nebo oblačnost špatné, divergujeme na jedno z mnoha okolních letišť. Podmínky jsou sice výrazně horší, než byly dosud, přesto ale bez problému letové s oblačností nad 2000ft. Chvíli před letištěm přecházíme na jeho frekvenci, která nám na několikátý pokus oznamuje dráhu v používání a QNH. Po přistání dle ukazatelů téměř srovnatelných s dopravními letišti pojíždíme na pás trávy určené pro „navštěvující“ letadla. White Waltham má tři travnaté dráhy o délkách od 930 do 1110m. Soudě podle počtu ukotvených letadel je provoz zejména za pěkného počasí velmi hustý. Po našem přistání, po ustání deště, už na start pojíždí jeden PA28 a připravují se dva akrobatické Pittsy.

I přesto, že máme v plánu během následujících dvou hodin letět, pro jistotu Jůlinku kotvíme (fouká poměrně silný vítr) a jdeme zaplatit poplatky za přistání (12£). Za moment přijíždí naše taxi, které nás dopraví až na zmíněné nádraží. Lady Milena je zde téměř souběžně s námi (nutno podotknout, že vyrážela výrazně dříve). Velkým „dodávko-taxíkem“ hned poté jedeme k siru Nicholasi G. Wintonovi, MBE.

Fotogalerie