AEROLIFE

Úvod

První myšlenka pro větší zahraniční výlet, podpořena zahraničními výcvikovými lety v PPL výcviku, se zrodila v září roku 2011 po prodeji Cessny OK-JKV z letňanského Aeroklubu novému německému provozovateli, jímž byla rodina dvacetiletého kluka (Nektarios Raftis) s čerstvě dokončeným výcvikem soukromého pilota. Spolu s rozhodnutím zanechat letadlo na české OK imatrikulaci byla spojena nutnost létání na pravidelné prohlídky do Prahy. S Nekim se z nás velmi rychle stali kamarádi a já získal možnost létat na těchto trasách jako safety pilot resp. PIC. V té době s mými 60motorovými hodinami jsem měl asi více štěstí, než zkušeností, ale ve dvou se přeci jen létá lépe. Stejnou trasu jsme poté letěli ještě jednou v lednu, to byla vzhledem k počasí ještě o stupeň lepší zkušenost.

To, co je na létání na dlouhých trasách ve střední a západní Evropě možná složité, není až ani tak navigace nebo délka letu, ale spíše to, že se vám v průběhu letu několikrát změní v počasí. Proto je důležité této oblasti plánování věnovat větší pozornost, než obvykle. Nedaří-li se naplánovat let na takový termín, aby bylo dobré počasí po celé trase (což je velmi pravděpodobné), je důležité alespoň vědět, do čeho člověk jde – tzn. není až takový problém letět mezi přeháňkami, ale situace se razantně mění, když se z nich začne vyvíjet bouřková oblačnost. Stejně tak lze letět pod oblačností 8/8, ale jen do té doby, než z ní začne souvisle pršet, případně, než klesne do výšky terénu. S těmito a mnohými dalšími tendencemi počasí je třeba se seznámit a vědět alespoň teoreticky, jak se počasí chová. Zbytek dá člověku maximálně cenná praxe. Nemusím snad zmiňovat to, že kus této lze získat od starších zkušených letců, kteří o svých zkušenostech často dokáží velmi dobře vyprávět a vědí, o čem mluví.

Ale zpět k tématu, myšlenka na větší výlet byla nasnadě, na návrat z další prohlídky na jaře jsme plánovali navštívit legendární válečnou základnu RAF, britský Duxford a jeho letecký den Flying Legends. Bez komplikací to ale většinou nejde a plány nám narušilo Nekiho přijetí na Oxford Aviation Academy v Anglii. Problém byl však, pro mne nečekaně, vyřešen jeho rozhodnutím, že mi letadlo pro celý výlet půjčí – dle svých slov – „na jak dlouho budu chtít“ a za velmi kamarádskou cenu, jen když nebude měsíce stát nevyužito v hangáru. Tato nabídka se jednoduše neodmítá a zbývalo jen sehnat další kamarády, se kterými bychom nějaký větší let mohli uskutečnit. Brzy jsem na svou stranu získal Zdeňka Tulise, jehož věk sice dal stejnou cifru jako součet let všech mladších, ale jeho entusiasmus a touha podnikat velkorysé a neznámé plány je prostě dokonalá. Dalšími byl Jan Soukup, starý dobrý kamarád z dětství, jemuž létání není zdaleka cizí a Michal Hnojský, člověk stejné povahy jako Zdeněk a velmi schopný kameraman a fotograf.

Fotogalerie