Na zemi nás již očekává otec Nekiho, pohodový Kyriakos Raftis. Před odjezdem Jůlinku samozřejmě důkladně čistíme všude, kde to jen trochu jde. Během necelých 30h letu a 4500km ve všech možných i nemožných podmínkách, po 17dnech (včetně prostoje v Letňanech) bez možnosti hangárování jsme nezaznamenali jediný technický problém. I přesto, že Cessny asi nikdy nebudou dosahovat „pilotážních“ kvalit českých Zlínů, jedná se o ekonomická a spolehlivá letadla, jejichž kvality jsou doloženy tisíci vyrobenými kusy, které létají po celém světě, na všech obydlených kontinentech. Žádná z nich není jen a pouze letadlo, vždy má svou duši a je na pilotovi, podaří-li se mu ji pochopit a splynout s ní. S naší Julkou se znovu uvidíme pravděpodobně opět v lednu při dalším z letů z Hamburku do Prahy, kde jí dlužíme důkladnější údržbu. Poté přeci jen odjíždíme s panem Raftisem k němu domů, na předměstí Hamburku, odkud nás již zítra čeká cesta domů.
Celé rodině patří ohromné díky za svěřenou důvěru, téměř dumpingovou cenu za zapůjčení Julky a vše ostatní, co pro nás v této souvislosti udělali, aby bylo možné Eurotrip uskutečnit. Následující den kolem poledne do Hamburku již doráží Hynek Pokorný, rovněž pilot, plachtař, bez jehož pomoci při dopravě z Prahy do Hamburku a zpět, by nás cesta stála o nemalou částku více, za což mu rovněž patří nemalý dík. V Praze nám jen nezbývá nic než se rozloučit a opět, po 14 dnech strávených na místech od sebe vzdálených prakticky vždy několik set kilometrů, přivyknout staré dobré Praze, která je přeci jen opravdovou královnou mezi městy, které jsme měli možnost navštívit. Zároveň pro nás končí zábava a začíná práce, protože tímto to nové teprve začíná...