Myšlenka takto netradičně strávit Silvestr nás napadla na podzim roku 2012. Zprvu jsme si nebyli jisti, zda je vůbec možné ji opravdu realizovat, nicméně po konzultaci s několika zkušenými instruktory a telefonátu na Řízení letového provozu, kde jsme si ověřili, že není provoz v nižších výškách tuto noc nijak omezen, jsme začali nabývat přesvědčení, že se nám let opravdu podaří uskutečnit. Pro takový noční let si tedy vybíráme naši nejlépe vybavenou Cessnu, Cessnu 172RG OK-LTA. Protože však naše domovské letiště Letňany není vybaveno světelnou řadou a je tedy nezpůsobilé pro noční provoz, nastává další problém - sehnat letiště, které bude ochotné nás o Silvestrovské půlnoci přijmout.
Nejdříve zkoušíme sousedské Vodochody, ty jsou ovsem uzavřené. Ruzyňské letiště by byla jistota, voláme tedy tam. Přistání by skutečně bylo možné, ale poplatky by několikanásobně převyšovali cenu celého letu. Všechny ostatní tuzemské mezinárodní letiště vybavené světelnou řadou mají k našemu zklamání také zavřeno, dokonce i letiště v německých Drážďanech. Jedním z našich posledních pokusů byl telefonát do Aeroklubu v Roudnici nad Labem - a světe div se, jejich letiště bude otevřené a dokonce plánují půlnoční výsadky.
Poslední prosincový den tedy přelétáme naši Cessnu těsně před západem slunce do Roudnice nad Labem. Zde se náhodou setkáváme s piloty Aviatického klubu, kteří mají stejný záměr jako my a shodujeme se, že nejbezpečnější bude letět ve skupině a tak společně plánujeme trasu letu. Až se přiblíží poslední hodina roku 2012, nastupujeme do našich letadel a pojíždíme ke dráze. Vzlet provádíme s malými odstupy a po vzletu se řadíme do skupiny, kterou budeme udržovat již po zbytek letu. Voláme Praha Radar, na kterém panuje Silvestrovská atmosféra, žádáme stoupat do TMA Praha a pokračujeme naplánovaným okruhem nad Prahou.
Záblesky ohňostrojů jsou čím dál intenzivnější. Nastává půlnoc. Na frekvenci si přejeme šťastný nový rok a ještě několikrát oblétáme Prahu. Je to nádherný pohled, kterého se nemůžeme nabažit. Po dalším kolečku přichází na řadu plánovaný nízký průlet na letišti v Ruzyni. Řídící nám vychází vstříc a rozsvěcí pro nás světelnou řadu na nejvíce využívané dráze 24. Začínáme klesat, mírně zvyšujeme skupinové rozstupy a pokračujeme do průletu. Ruzyně je touto dobou mimo nás zcela bez provozu, tak pozorujeme alespoň prázdné osvětlené stojánky. Po dokončení průletu opět stoupáme a žádáme pokračovat přímo do Roudnice. Loučíme se s řídícím a dostáváme poslední informaci o provozu, který se pohybuje na úrovni letiště Sazená. Rozpouštíme skupinu a řadíme se do okruhu, výbuchy ohňostrojů kolem nás pomalu utichají. Nyní se již vše odehrává velmi rychle, vysunujeme podvozek, vztlakové klapky a už dotáčíme poslední zatáčku. Roudnická světelná řada je velmi kvalitní a za okamžik už se náš podvozek bezpečně dotýká dráhy.
Po přistání si ještě osobně vzájemně přejeme, kotvíme letadla a pořizujeme společnou fotografii. Kolegové z Roudnického aeroklubu nás ochotně ubytují v jejich prostorách a absolvujeme novoroční přípitek. Jsme přeci jen unavení a ráno budeme odlétat, proto se již neúčastníme místních oslav a jdeme spát.
Na Nový rok ráno jsme stále plní zážitků a dojmů, ale naši Cessnu musíme přelétnout domů do Letňan. Počasí není zprvu úplně ideální, ale dohlednost má vzestupnou tendenci a tak se rozhodujeme pro odlet. Žádáme pokračovat skrz řízený okrsek letiště Ruzyně podél dálnice přímo do Letňan, což je nám vzápětí povoleno. Během několika minut již hladce přistáváme na dráze v Letňanech. Loučíme se a jsme moc rádi, že se nám náš výlet i přes několik počátečních komplikací podařilo zrealizovat.